PRAHA, Epilog (PRAGA, Epílogo)

   A v těch několika dnech jsem vyvodil závěry, pravděpodobně jsem spěchal, vím, protože nejsem ten, kdo by vás definoval nebo řekl, kdo jste, že jen vy budete vědět. Ale když jsem se na tebe díval, nemohl jsem si pomoct přemýšlet o několika věcech.
Vaši smyslnost můžete vidět v noci ve svých podzemních barech, na jazzových koncertech, ve své červené zóně.

      Teď se říkám sbohem, drahá Praha. Nechávám vás se svými starými tramvajemi, zábradlími zapečetěnými visačkami, řekou, mosty, černým divadlem, kavárnami, ulicemi, náměstím ve starém městě, v okolí Malé Strany …. a tentokrát řeknu, drahá Praha, doufám, že se znovu setkáme, když jsme oba trochu starší.
Jaký důvod měli, když mi řekli, že ten, kdo ví, že sny s tebou viděli znovu …
Věřím, že mi zavoláte, když je správný čas

    Y en estos pocos días saqué conclusiones, probablemente apresuradas, lo sé, porque no soy quién para definirte ni para decir quién eres, eso lo sabrás solamente tú. Pero mientras te miraba no pude evitar pensar en varias cosas.
     Tu sensualidad se deja ver de noche en tus bares subterráneos, en tus conciertos de jazz, en tu zona roja.

     Ahora sí, me despido, querida Praga. Te dejo con tus viejos tranvías, tus barandas selladas con candados, tu río, tus puentes, tu Teatro Negro, tus cafés, tus calles, tu plaza de la ciudad vieja, tu barrio de Malá Strana, …. y esta vez sí te digo, Querida Praga, ojalá que nos volvamos a encontrar cuando ambos seamos un poco más viejos.
     Qué razón tenían cuando me dijeron que el que te conoce sueña con volver a verte…
     Confío en que tú me llamarás cuando sea el momento.